POČÁTEK LITOGRAFIE

Samotné okolnosti vzniku litografie jsou velmi zajímavé. Při jejím objevení sehrála velkou roli náhoda. Pražský rodák, Alois Senefelder (1771 – 1834), herec kočovné společnosti a autor divadelních her, žijící v Mnichově, vkládal velkou naději do své nové hry. Jeho známý knihkupec byl ochoten hru vydat, ale s podmínkou že bude vytištěna včas, do lipského trhu. Tiskárna však termín nedodržela a Senefelderovi místo honoráře zbyly jen dluhy. Zoufalý Senefelder se od té chvíle zabýval utkvělou myšlenkou objevit nový způsob tisku, který by ho učinil nezávislý na drahém knihtisku. Zvlášť obtížný a tím i finančně náročný byl tisk not. Senefelder vymýšlel a zkoušel vše možné i nemožné. Písmenka vyřezával z hruškového dřeva, pokoušel se o rytí písmen do ocelových hranolků, vtlačoval sazbu do těsta z mouky, vody, uhelného prachu a písku. Takto získanou formu vyléval pečetním voskem s příměsí sádry. Zkoušel psát po vzoru rytců na měděnou desku a leptat ji. Rozebral kvůli tomu matčin mosazný samovar, při dalších pokusech spotřeboval i její cínové talíře. Vše bylo marné.

A tu se nachomýtla šťastná náhoda! Kdosi ve spěchu napsal seznam prádla pro pradlenu mastným inkoustem na čistou desku solenhofenského vápence, kterou Senefelder používal k tření barev. Když Alois desku blíže pozoroval, všiml si jedné zvláštnosti: mastný text se zatáhl do povrchu vápence. Zkusil kámen zaleptat roztokem kyseliny dusičné v klovatině a po naválení tiskařskou barvou se podařily věrné otisky. Litografie byla objevena! Psal se rok 1796. Mladý Senefelder, plný nadšení, vytrhal všechny vápencové dlaždice, které kryly podlahu u nich doma v síni, a pustil se do dalších experimentů. Dospěl k zákonitostem litografie a místo herectví se začal věnovat nové technice.

Litografie byla a je spojována skoro výhradně s tištěním výtvarných děl. Ve svých počátcích však měla být prostředkem písemného sdělení slova a hudby, záznamem písma a not. Záhy si sám Senefelder uvědomil široký rejstřík výrazových prostředků nové techniky. Sám však nebyl zručný kreslíř, tak se snažil najít ke spolupráci výtvarníky, kteří by dokázali pracovat na litografickém kameni. Zprvu velký zájem nebyl, postupem času však získal řadu spolupracovníků a litografie získávala mezi umělci stále větší oblibu.

Za první litografický list se pokládá „Požár v Neuöttingu“ z roku 1797. Několik letáků s touto grafikou bylo sdruženo v knížku, která se obracela na bavorské občany s žádostí na pomoc postiženým tímto požárem. Boháčem se ze svého vynálezu Senefelder zrovna nestal, ale práce se mu dařila. Zdokonaloval tiskařský lis, objevoval další možnosti kamenotisku a díky jeho bezmeznému úsilí vycházely z jeho dílny, do které přijal i své dva bratry, stále dokonalejší tisky. Cestoval do Londýna i do Vídně, aby tam zřídil litografické dílny. Přímo v Senefeldrově dílně v Mnichově obdivovali jeho tisky rakouský císař, ruský car, i další potentáti. Byli ohromeni, jak věrně dokázal reprodukovat kresby Albrechta Dürera, jak se mu dařilo dokonale vystihnout všechny barevné odstíny. Do jeho dílny se přišel podívat i bavorský panovník. Postupem času Senefelder získal od bavorského panovníka Ludvíka I. patent na výlučnost používání kamenotisku. Byl jmenován inspektorem pro zhotovování katastrálních map a roku 1821 v Mnichově vychází Senefelderova „Úplná učebnice kamenotiskařství ve všech jeho odvětvích a způsobech“ s předmluvou ředitele královské bavorské Akademie Schlichtengrolla, který měl pro litografii pochopení a oceňoval i hospodářský význam nového vynálezu. Do této učebnice Senefelder uložil všechny své zkušenosti s kameny, inkousty, křídami i barvami. Jeho návody a postupy platí v plné míře dodnes.

Zakončeme toto nahlédnutí do historie vzniku litografie Senefeldrovými slovy z jeho učebnice, která se stala biblí uměleckých tiskařů mnoha generací: : „Přál bych si, aby se litografie rozšířila po celé zemi a svými výsledky přinesla lidstvu užitek a sloužila k povznesení, avšak nikdy ke zlým věcem.