CO JE TO LITOGRAFIE

Litografie, česky kamenotisk ( z řeckého slova lithos = kámen ), je tisk z plochy. Jde v podstatě o chemický způsob tisku. Tisknoucí matrice není nad okolním povrchem ani vyvýšena jako u knihtisku (dřevoryt, dřevořez, linoryt), ani není vyhloubena jako u hlubotisku (suchá jehla, lept, rytina a pod.).

PRINCIP LITOGRAFIE

Princip litografie je, jako všechny geniální vynálezy, velmi jednoduchý. Je založen na vzájemném odpuzování mastnoty a vody. Na obroušený povrch litografického kamene (solenhofenského vápence, který je svou homogenností ideální), se kreslí, či maluje mastnou litografickou tužkou, křídou, tuší, i jinými materiály. Tím se povrch kamene v místech kresby zamastí. Poté se kámen pokryje roztokem arabské gumy (kolovatiny), případě se zaleptá slabou kyselinou dusičnou ve vodním roztoku arabské gumy. Dochází k chemické reakci, kterou se kresba na kameni ustálí a zafixuje. Před samotným tiskem se kresba z kamene vymyje terpentýnem a zůstane pouze mastná stopa kresby. Ta se při tisku naválí tiskařskou barvou požadovaného odstínu, která je do zaschnutí také mastná. Kámen se musí při tisku neustále udržovat vlhký, voda na nepokreslených místech barvu odpuzuje, zatímco mastná kresba ji přijímá. Tiskařské barvy se používají transparentní, každým soutiskem vznikají další odstíny. Samozřejmě je možné přidáním krycí běloby získat barvy pastelově krycí. Při tisku barevné litografie se barvy tisknou postupně, to znamená, že se celý náklad vytiskne jednou barvou, kámen se pak zbrousí, výtvarník nakreslí další barvu a ta se opět vytiskne na celý náklad. To se opakuje až do požadovaného výsledku a spokojenosti umělce. Pro sběratele grafiky je to záruka, že mimo grafické listy očíslované a signované autorem nemůže být zhotoven jakýkoliv další přítisk. Na rozdíl od hlubotisku, či tisku z výšky, kdy matrice (měděné či zinkové desky, dřevěné štočky, lino) zůstávají a novotisky jsou možné.

Litografické kameny se brousí ručně, brusným pískem (umělým korundem), kámen o kámen. Zajímavým vývojem prošly i kamenotiskařské lisy. Senefelderovy ruční lisy měly dřevěnou konstrukci, postupem času se přešlo ke kovovým ručním tříčovým lisům, v průmyslu se dospělo ke kamenotiskařským rychlolisům. U všech těchto litografických lisů šlo o přímý tisk z kamene na papír. Výtisk byl pak oproti kresbě na kameni zrcadlově obrácený.

Dnes se k tisku uměleckých litografií používají elektrické nátiskové stroje s ofsetovým způsobem tisku. Z kamene se kresba přetiskne nejprve na válec potažený ofsetovou gumou a z té se přetiskne na papír. To má tu výhodu, že autor nemusí kresbu na kameni zrcadlově obracet, navíc mají tyto stroje přesné nakládání papíru, což umožňuje dokonalý soutisk u vícebarevného tisku. U litografie je uznávaný maximální počet originálních autorských grafických listů 200 ks, autoři však většinou tohoto maxima nevyužívají, běžně se dnes tisknou náklady do 100 ks.